Komunikace a (ne)funkční komunikační způsoby

Při náročných komunikačních situacích, jako je rozdílnost názorů nebo konflikt, zpravidla využíváme dva typy komunikace. Komunikaci z emocí a komunikaci z racia. Komunikace z racionality vyžaduje schopnost sebeovládání, seberegulace a sebekontroly a spadá do pojmu tzv. emocionální inteligence. Emocionální inteligence není něco, s čím se zpravidla rodíme, ale co se učíme od svého okolí, nasáváme při vyrůstání a přejímáme z výchovy. Na jejím rozvoji však můžeme cíleně pracovat po celý zbytek života. To, nakolik máme rozvinutou emocionální inteligenci, je však do značné míry určováno také tím, nakolik jsme schopní pracovat se svými emocemi... O emocích a lidech ale zase příště :)

Při komunikaci z racionality se pak můžeme setkat s konstruktivní zpětnou vazbou (hledá řešení, orientuje se na budoucnost), během komunikace z emocí se uchylujeme často k nekonstruktivní kritice (hledá viníka, orientuje se na minulost).

Během kritiky se často střídají dvě role: 1. Soudce: My kritizujeme, co dělá, nedělá nebo jaký je ten druhý. (reakce: odsuzování, výčitky, obviňování, nadávky, zastrašování,...) 2. Oběť: Druhý kritizuje, co děláme, neděláme nebo jací jsme zase my. (reakce: vymývání se, obhajování, přehnané omlouvání se, protiútok,...)

Pokud se uchylujeme ke kritice, druhý jde většinou do obrany nebo protiútoku a komunikace tak není příliš efektivní, bere nám množství energie a odcházíme často ještě více frustrovaní. Nedosáhneme toho, co požadujeme, a pokud toho dosáhneme, je to často na úkor kvality našeho vztahu. Měli bychom si proto osvojit konstruktivní komunikační techniky.

Konstruktivní zpětná vazba vyžaduje, abychom my přijali zodpovědnost za svoje potřeby i pocity. To, jak se cítíme a co potřebujeme, je naše subjektivní záležitost a z velké části nemá co dočinění s druhým člověkem. Na stejnou situaci může tisíc lidí zareagovat tisíci způsoby, který je tedy ten správný?

Vyjadřujeme se proto ve formě našich pocitů a potřeb, které z těchto pocitů plynou. Tímto způsobem vyjadřujeme prosbu o spolupráci, pomoc a oporu, namísto skrytého či otevřeného shazování druhého. Díky tomu nás druhý vnímá stále jako přítele, ne jako útočníka, a je mnohem více otevřený k dohodě.

Pokud druhý kritizuje nás, je důležité uvědomit si to samé. Přesto, že nejsme zodpovědní za emoce druhého člověka, většina kritizujících si svojí zodpovědnost za své pocity a potřeby neuvědomuje. Často ji proto přenáší na nás přesto, že to není mnohdy oprávněné. Je proto důležité nabrat si věci osobně a nenaskakovat na vlnu emocí druhého. Jestliže obdržíme kritiku my, je ideální zeptat se druhého člověka, jak konkrétně to či ono myslí a jestli nám může upřesnit vyřčené informace. Konkrétní zpětná vazba se mnohem lépe chápe i přijímá. Zapojením racionálního přístupu do emocemi vyostřené situace se navíc velmi často zklidní i reakce našeho partnera.

Když je kritika oprávněná, je rovněž důležité přijmutí odpovědnosti a na místě bývá omluva. Využijte schopnost empatie a vnímejte pocity a potřeby druhého. Efektivní komunikace se poté zaměřuje především na hledání řešení a spolupráce, snahy o sjednání nápravy, atd. Pokud kritika oprávněná není nebo někdo cílí pouze na to nám ublížit, trefit se do nás, apod. máme možnost nereagovat, zachovat si nadhled a důstojně komunikaci odložit či ukončit. Zachováme si tím jednak vlastní energii a můžeme si v klidu promyslet a připravit se tak lépe na příští možné setkání.

Konstruktivní komunikační způsoby jsou pro většinu z nás nové a v náročných situacích nám budou naskakovat staré vzorce a taktiky, které jsme si zvykli používat. Ze začátku proto můžete vyostřené situace rozebírat až zpětně a přehrát si v hlavě ideálnější budoucí scénář. Pokud budeme odhodlaní osvojit si efektivnější formy řešení problémů, po čase se nám tyto způsoby zautomatizují a nahradí zastaralé a často destruktivní modely chování. Buďte se sebou trpělivý a neusínejte na Vavřínech, uvidíte, že za nedlouho se vám to mnohonásobně vrátí v podobě harmoničtějších vztahů, klidnější mysli a celkového zlepšení života :)