Domněnky, zabiják vztahů

Dohoda číslo tři: NEVYTVÁŘEJTE SI DOMNĚNKY. Možná znáte knihu od Dona Miguela Ruize Čtyři dohody, a nezbývá než dát Maestrovi za pravdu. Přesto si ale myslím, že nevytvářet domněnky úplně nelze, neboť mysl je přirozeně hodnotící a porovnávající. Mozek potřebuje kategorizovat a třídit obrazy a situace do svých šuplíčků oblíbenosti a neoblíbenosti – na hodící se a nehodící, a stejně tak je velmi kreativní a obrazotvorný. Je pro nás přirozené dávat věcem nějaký význam a orientovat se ve světě na základě našich vlastních prožitků a zkušeností.

Jak už jsem zmínila, každý z nás zažil trochu jiné věci, měl jiné prožitky, jiné rodiče, jinou výchovu, formovalo ho jiné okolí a má jiné osobní nastavení. Proto jednu věc bude Pepa vnímat jinak než Marek... a můžete říci, kdo z nich má pravdu? Oba a zároveň nikdo. :) Každý z nich má totiž pravdu SVOJI. U domněnek je proto zásadní alespoň vědět, že filtry jsou dány našimi přesvědčeními o sobě i o druhých a nemusí se shodovat s realitou ostatních.

Spousta lidí sebe sama vnímá poněkud nadřazeně, v tom smyslu, že někdy až příliš věříme svým pocitům, vytváříme v hlavě myšlenkové scénáře a teorie, a ty pak projektujeme na druhé. Vnímáme sami sebe jako empatické bytosti, které se dokáží vcítit do druhého a vytušit, co prožívá a co si myslí. Jak často ale tyto své teze ověřujeme? Mnohem častěji je chrlíme na druhou stranu a bijeme se v prsa, jak jsme druhého prokoukli. To ale bývá velmi často omyl, který může ve vztahu působit opravdu negativně. Není totiž empatie jako empatie...

Pokud často a opakovaně druhému vyjevuji, jaký je (jaký je jeho vnitřní svět), narušuji vzájemné pouto, porozumění, respekt a důvěru. Obviňování, výčitky, kritika, podsouvání, zkreslování, mazání, zabarvování, podezírání atd. do zdravého vztahu nepatří. Dějí-li se tyto jevy navíc dlouhodobě, vzniká mezi partnery velká zraňující propast, naplněná šípy vzájemného nepochopení a zahanbování. Empatie se může velmi rychle změnit ve falešnou, pokud své pocity nesdílíme s druhým nebo s ním přímo nesdílíme svůj vlastní vnitřní svět.

Je docela dobře možné, že jste skutečně vnímaví a citliví a dokážete vnímat energetické pole okolního světa. Můžete registrovat, že se druhý chová jinak, je odtažitý, zasmušilý nebo ho něco trápí. Můžete vnímat atmosféru u sebe doma a vycítit, že se něco děje. Nespojujte si ale tyto pocity ihned s vlastními závěry, i když se občas můžete opravdu trefit. Jestli je partner naštvaný zrovna na vás, nebo jestli vás už nemá rád, nebo proč se na vás kolega v práci na obědě křivě podíval, zjistíte spíše tehdy, když se zeptáte.

Nevytvářejte si domněnky; možná bych proto rozšířila dovětek "vytvářené si ověřujte". Nejde totiž až tak o to, zda si vytváříme domněnky, nebo ne. Podstatná je spíše naše (re)akce na tyto domněnky. Věřím, že téměř všichni si vytváříme domněnky, které často vycházejí z našich vlastních zranění nebo z nedostatku porozumění sobě samým i sobě navzájem.

Můžete proto sdělit druhé osobě, že cítíte mezi vámi podivné napětí, dusno, nebo že máte pocit, že se něco děje. Můžete se také přímo zeptat, zda se druhému něco stalo nebo jestli je na vás naštvaný. Udělali jste něco? Nenechte se odbít typickým "nic". Můžete sdílet své obavy a pocity, aniž byste současně terorizovali druhého svými verdikty a nenaplněnými potřebami. Vždy si uvědomte, že máte své filtry vnímání světa a že podle nich hodnotíte události, ale že druhý to tak mít nemusí. Třeba pak zjistíte, že partner je pouze unavený z práce, nebo že on sám má obavy, jestli k němu ještě cítíte dostatek lásky, anebo že kolega se domníval, že jste ho na poradě přerušili, protože se vám jeho názor nelíbil, a tak se stáhl, je naštvaný a je mu trapné vám to přímo říct.

Pokud budete otevření k druhým místo vyžívání se ve sci-fi fantaziích a černých scénářích, váš vnitřní i vnější svět se z černého promění na barevný, plný jasnosti, porozumění, blízkosti a duševního klidu. Věřte nebo ne, většina lidí ve skutečnosti nemá potřebu vám ublížit. Za téměř každým lidským chováním totiž leží dobrý či minimálně nevědomý úmysl... Uvědomění si toho je velmi osvobozující. Naše vlastní vnitřní bouře nám často narušuje skutečné vnímání druhých a ovlivňuje to, jak jejich činy vnímáme. Zkuste si to někdy sami ověřit. :)