O respektující výchově a jak (ne)začít

Víte, respektující přístup k dětem je tak trochu alchymie. Mohlo by se zdát, že je to prosté, že jde o laskavé vychovávání bez násilí a křiku... jenže háček je v tom, že většina z nás rodičů byla vychována zcela opačně a jak chcete obstojně předat něco, co sami neznáte. To je skoro jako byste někoho učili vařit, aniž byste vy sami kdy stáli u plotny:)

U respektující výchovy je ještě více možných zákoutí. Nejenže spousta rodičů neví, jak si vyjednat respekt bez nátlaku a silou, ale mnoho z nich ani neví, jak si naopak nastavit pevně svoje vlastní hranice. Z respektující výchovy se tak snadno může stát nekontrolovatelné "sprádkovství" a tehdy tento přístup získává nedůvěryhodný punc dalšího New Age blábolu(a nutno říci, že oprávněně...)

Pokud nemáme dostatečně pevné a zároveň pružné hranice, bude výchova často procházka trnitým keřem. Pro děti jsou hranice rovněž velice podstatné a pomáhají jim dobře se orientovat v životě a ve společnosti. Dítě, které nemá žádné mantinely, je jako nekontrolovatelná střela, která neví, co se sebou a neumí se k druhým chovat slušně a ohleduplně. Je to stejný extrém jako dítě, které rodiče ustavičně ponižují fyzickými nebo psychickými tresty a které má v důsledku toho pošlapanou sebehodnotu.

Užitečným mottem respektující výchovy by mohl být slogan PEVNĚ, ALE LASKAVĚ. Je to stejný empatický a asertivní přístup, který se nám hodí ve všech našich vztazích, ale u dětí se nám tento postoj vrátí hned několikanásobně. Respekt je vždy potřeba na obou stranách, tzn. mít respekt k sobě a současně k našemu dítěti. Pokud nebudete respektovat svoje dítě, dočkáte se nespolupráce a velmi těžkého soužití. Děti jsou inteligentní, vysoce citlivé a vnímavé bytosti, které si velmi dobře uvědomují a poznají, pokud se k nim dotyčný chová dobře nebo ne.

Nenásledují vzteklou, agresivní energii přirozeně. Ochotně a mnohem raději budou spolupracovat s někým, kdo jim rozumí a u koho cítí pochopení, sounáležitost a napojení. A i když se malé dítě nemůže ubránit dospělému a často splní naše požadavky přes vlastní nevoli, důsledkem takového dlouhodobého přístupu bude narušení (sebe)důvěry i ztráta vaší autority. Důležité je si uvědomit, že naše dítě je naše nejbližší zrcadlo a to, co nemáme zpracované, velmi důsledně vytahuje na povrch. Měli bychom svým dětem za tyto příležitosti k "aha momentům" vlastně děkovat. Děti jsou emoční bytosti, jejich racionální část, která je zodpovědná za to, jak regulovat svoje emoce, se vyvíjí nejpozději, proto nedokáží své emoce kočírovat. Jak po nich můžeme chtít zralý a rozumný přístup, když toho často nejsme schopni ani my samy?

Proto respektující výchova musí začít především u nás a oblastmi, které je třeba si vyřešit nejdříve, jsou především naše hranice a to, jak umíme nakládat se svými emocemi. Nejdůležitějším prvkem v přístupu k náročným situacím s našimi dětmi je zastavit se a uvědomit si, co prožívám. Pokud s vámi cloumá vztek, naučte se v první chvíli nereagovat. Poodstupte stranou, sdělte dítěti klidně, že prožíváte nepříjemnou emoci, a jděte si ulevit třeba do vedlejší místnosti. Vraťte se až vaše emoce nebude tolik intenzivní a snažte se situaci řešit v klidu.

Stane se, že vaše emoční reakce bude rychlejší než vaše rozumová část... Zkuste si po takových situacích uvědomit, jak byste příště mohli reagovat jinak a s láskou. Nebojte se dítěti omluvit, neomlouváte se za to, že se vám nějaké chování nelíbí, ale za to, že jste měli přehnanou reakci a neovládli jste vlastní emoce. Stejně tak, pokud patříte spíše k těm, kteří mají problém uvědomovat si vlastní hranice a potřeby, zastavte se a zamyslete si, jestli vám nějaké chování vadí nebo ne, nejednejte automaticky benevolentně. Pokud se vám například příliš nelíbí, kolik času tráví dítě na mobilu, sdělte mu to a zaveďte pořádek. My jsme dospělí a my rozhodujeme a je to tak v pořádku, důležité je si pouze uvědomovat JAK i PROČ to a ono chceme. Jednáme v nejvyšším zájmu dítěte, ze zvyku, nebo protože se to tak dělá a předává?

Nebojte se negativních reakcí a nevyhýbejte se jim. Není cílem, aby děti plnily naše požadavky s nadšením. Je úplně v pořádku, že se jim něco dělat nechce nebo že se jim naše rozhodnutí nelíbí. Netrestejte děti za jejich emoce, nechte je si místo toho emoce prožít a vyjádřit své potřeby. Pokud je to možné, věnujte jejich pocitům pozornost a vyslechněte je se zájmem. Poté se sami můžete rozhodnout, zda je pro vás pravidlo důležité nebo se o něm dá ještě diskutovat. Vždy však zkuste pamatovat na heslo: PEVNĚ ALE LASKAVĚ.

Děti se učí pozorováním, a už tato změna v přístupu na ně bude mít hluboký vliv a později nebo v dospělosti si díky nim budou vybírat a budovat své vztahy. Jaký život pro své děti chcete? Stejně tak buďte ale laskaví i k sobě. Nejde o to být perfektní, nikdo není. Podstatné je to, že se snažíte se svými dětmi budovat nový, lepší vztah založený na důvěře, respektu, porozumění a lásce. Chyby a selhání jsou součástí cesty každého člověka a stejně tak jsou přirozené i na cestě VĚDOMÉHO RODIČOVSTVÍ. Jste úžasní rodiče a proto si vás vaše děti také vybraly, ať už tomu věříte nebo ne! :)